17.6. - 3.7. 1988

Závěrečná zpráva o zájezdu klubu sadařů na sedmnáctidenní večírek
do země velkého neudržovaného skanzenu.


1. den - pátek 17.6.

Heslo dne :

Konečně jedem!

Tak to, o čem jsme začali mluvit na loňským Vavřináku , začíná být pravda. Sraz je na loděnici před čtvrtou a posádka je silně kombinovaná. Základ tvoří Pečáci, Nymburáci, Kostomlaťáci a zbytek je z přilehlých vesnic (Praha, Kolín apod.). Před pátou přijíždí Rosťa a když vidí, co máme bagáže a lodí, chytá se za hlavu a chce nenápadně projet kolem, jako by nic. Má smůlu, my se nedáme. Nakládáme autobus a vlek, dáme společné foto a v 18.10 vyrážíme.



Všichni při navazování a ukládání věci mají plný ruce práce. Radka taky.

Nedojedeme, první zastávka je již v Plaňanech v motorestu na doplněni pohonných hmot. Z motorestu vyjíždíme za zpěvu "Kolben to je člověk hodnej, dostaneme flašku vod něj". Tato píseň se stala rumenskou hymnou společně s písní "Vrků, vrků, vrků, my sucho v krku máme". Nováčkové platí zápisný a Zlatý Otisk začíná sklízet první úrodu. Slabší povahy začínají za Brnem blinkat, copak jim asi dala maminka k večeři špatnýho na rozloučenou? V půl druhé jsme na celnici v Rusovcích a žertovný celník se ptá, kam jedeme o když říkáme, že do Rumunska, kroutí hlavou a tvrdí nám, že jsme se zbláznili. Zastavujeme na parkovišti asi sedmnáct kilometrů za celnici a dáváme spánek.

Dnes jsme ujeli 350 km

2. den - sobota 18.6.

Heslo dne :

Konečně v zemi velkého neudržovaného skanzenu.

Po pěti hodinách spánku vstáváme a pohotový Pražák objeví v kontejneru na odpadky igelitku se schopnýma bramborama. Kolben mu nadává, že je prase a Bahýnko ho uklidňuje větou : "Mlč, ve Švýcarsku jsi objevil v popelnici salám a pak si nám z něj vařil". Dnes je v kalendáři svatýho Doďana a tak je gratulace před nastoupenou jednotkou a může co hned šoupnout.

Perfektně projedeme Budapeští a za Solnokom dáme koupačku u kanálu na rychlostní kanoistiku. Když do vody konečně vleze i Píno, je hned vyhlášena soutěž, kdo ho trefí šutrem do hlavy, vyhrává mopeda. Všichni se hned zapojí a Peťas může za námi pokračovat na mopedu.

V 17 hodin jsme na hraničním přechodu Artanád-Bors a rumenský celnici nás začínají fest dusit, lezou po vleku, spíš po lodích a žebraj pivo. Docela pěkná celnice se ujímá prohlídky autobusu, Kolben otvírá bedny a ona je předkloněná prohlíží. Zvenčí se ozývají hlasy: "Kolbene, vysvětli ji to, Olinka zamhouří oči, je to ve prospěch zájezdu." Z Rumenska přijíždí autobus z Kežmarku a vezou si prý moc kořalky. Po chvíli dohadováni vycouvají z celnice a z flašek odpijou na míru, diktovanou rumenskýma celníkama. Když se vrátí, tak se po celnici potácejí jenom mátohy a všude je nablito. Po třech hodinách nás propouštějí z celnice a tak konečně vjíždíme do Rumenska a všichni jen tiše zírají, jak se dneska ještě bydlí a žije. To ještě ti, co tu nebyli, netuší, že to bude horší. Zastavujeme za vesnicí Čadca ve stráni a zde dáváme spánek. Dvorní mechanici Šíša a Méďa ještě vyměňují poprvé pneumatiku na vleku.

Večírek se v rodinném kruhu silně vydařil. Zlatýho Otiska a Kolbena vyhrává Rosťa.

Dnes jsme ujeli 375 km

3. den - neděle 19.6.

Heslo dne :

Soudruhu vedoucí, jestli dnes nepůjdeme na vodu, tak ti rozbijeme držku.

Budíček v šest a jedeme na sever, na Satu Mare a Baia Mare. Je to hlavni silnice a jedeme stále 40km/hod., víc to prostě nejde. To nás ještě zdrži závory a Píno za to hned dostane pár facek - může za to, je přece ajzlboňák. Jedeme přes Pasul Gutii (1109 m. n. m.) a konečně po pěkný silnici (bohužel jen chvíli). Sjíždíme k první plánované řece Mařa. Zklamala, je úplně suchá. Vodáci jsou nadržený, že by sjeli i pochcaný schody. Pokračujeme dál a ve Vadu Izei házíme lodě na vodu a šoupneme řeku Izu. Je to jednička, ale přesto je tu několik kaskádiček a tak i pár čochtanů, jasně vede Láďa s Pavlem, plavali čtyřikrát. Cestou se Zdenda baví tím, že učí rumenský děti žertovně zdravit.

Po navázání pokračujeme k řece Ruscově. Když uhneme z hlavni silnice, Rosťa by z fleku mohl jít mezi slalomáře. Buď se vyhýbá dírám nebo kravám, koním, kozám. Posledních šest kilometrů jedeme krokem.



Rumenský taxík

Táboříme na louce plný hoven, ale přesto pěkný tábořiště. Jsou tu vodáci z Banský Bystrice a tak je družba. Vybraný jedinec je pomlouván, že se družil až moc, což popírá vlastní ženě, ale ráno si od fešný Slovenky přináší svůj vaťák. Je zde spousta žebravých dětí a hladově jedí vše, co jim dáme. Všechny jsou hrozně špinavý, votrhaný a některé i bosy. Zlatých Otisků se urodilo až hrůza, neboť večírek se velmi silně vydařil, kapela hrála až do roztrhání těla. Datel si ve tmě popletl světové strany a chtěl močit Doďanovi na stan, nikdo si toho nevšiml, až na Málčika a ten ho prásknul. Udávat se nesmí, ale upozornit je povinnost.

Dnes jsme ujeli 308 km

4. den - pondělí 20.6.

Heslo dne :

Čochtan vybírá daň a to fest.

V devět hodin jdou vodáci, či spíš jejich trosky na vodu. Nasedáme na Ricu a je to WW II-III. Spousta malých kaskádiček, kdy se voda stáhne většinou v zatáčce do dvoumetrový šířky a v lepším případě tam je roští, v horším větev tak půl metru nad vodou. Zakládáme klub podstromáků neboť každou chvíli někdo plave. Za šest kilometrů této krásné horské říčky máme pětadvacet čochtanů, Martina jich má pět a Hanka čtyři, takže na ostatní vlastně nic moc nezbylo.

Stará Tereza ještě na břehu veksluje cigára Gent (karton za 30 Kč) Rumun dává 150 Lei, to se ji zdá málo. Přidá mu hudlana na každou tvář, Rumun dává 250 Lei a Stará Tereza volá na Rosťu, "Honem to rozjeď a pryč, než si zapálí.".

Těsně před soutokem s Repedeou je Martině již tak zle, že nemůže už jet po vodě a tak ji táhneme na silnici. Kolben tam šlohne nějakýmu Rumenovi kolo a jede shánět autobus, celá vesnice vybíhá před domy a zíraj, jak se tam prohání na kole pochybné individuum ve vestě, helmě a mokrých hadrech. Nakonec sežene auto vodáků z Bystrice a ti ji odvážejí společně s Dr.Nečkem, který uplavalo pádlo, k našemu autobusu. Jedeme dál a zprava přitéká Repedea a tím vzniká Ruscova. Začíná to mít o něco víc vody než Rica. Jsou zde žertovný věci, jako napadaný stromy a kdo se tam nechá zatáhnout, je zaplacenej. Aby toho nebylo málo, tak nás ještě chytá bouřka. Je zde ještě několik výživných jízků a jeden propere Kolbena a Briťákovu loď tam drží aspoň pět minut, než ji to pustilo.

Autobus čeká u pěkný kaskádičky. První doráží Cipajs, Pražák a Datel. Ne, že jsou takový borci, ale přivezli je dřevaři náklaďákem i s loděma.

Rosťa si krátil dlouhou chvíli kořkou a koupelí (byl oblečen) až ho to zmohlo a spí. Za volant usedá Pavel a jedeme dál. Rosťák se vzbudí až po pěti kilometrech a je hrozně překvapený, že leží a přesto jedeme. Nutno dodat, že Pavlovi to jde za volantem líp jak na vodě. Jedeme proti proudu Višeulu a zcela marně hledáme tábořiště, až zastavíme za Komplexem turistica za vesnicí Statinua Borsa pod lanovkou (850 m.n.m.). Stavíme stany na louce, přiběhne rozzuřený dědek a chce nás vyhodit. Kolben ho uklidňuje dvojema Gentkama a dvouma pivama. Dědek to položí do trávy a Kolben mu to zas vrazí do ruky a asi podvacátý to vyjde. Dědek mele hubou a odchází a my můžeme zůstat.

Večírek nedosáhl včerejších kvalit, neboť nás rozehnal déšť, ale přesto se vydařil.



Poslední kaskáda na Ruscově
Dnes jsme ujeli 72 km

5. den - úterý 21.6.

Heslo dne :

Nic horšího nás nemohlo potkat, pořád prší a řeky jsou suchý.

BV noci je hrozná zima a ráno v šest už je na nás kontrola ze štábu, zuřivej dědek hlídá, abychom tu nenechali nějaký nepořádek.

Odjíždíme na Pasul Prislop (1416 m.n.m.) a jedeme za deště. Smutně míjíme Cirlibabu a Tibou, který jsou úplné suchý. A tak šoupem Bistritu Aureu, řeku rekreačně-společenského charakteru WW I. Alena jede poprvé na kajaku a tak je jediná, která plave. Hrozně se všichni divíme, vždyť nic nepila a kajak si to šněruje od břehu ke břehu. Zatímco někteří zdatnější vodáci v polovině vysedají se slovy: "na voleji nevařím", tak Laďa s Pavlem si chrochtaj, jaká to je prima voda, že se ještě necvakli.

Na pokraji Argestru končíme a jedeme dél směrem na Vatru Dornei, kde dáme rozchod na zmrzlinu a dokoupení pohonných hmot na večírek. Odtud jedeme proti proudu Dorny, která je opět suchá.

Gábina zase spí v autobusu, copak s ní ten Hary vyvádí, že celý den prochrápe.

Zastavíme hned za Poiana Stempei, pro dnešek o trochu dřív a ve stráni u lesa dáváme spánek. V okolí se všude pasou krávy a koně. Kolben vylitej jako kanoe vzpomíná na Španělsko a předvádí koridu.

Večírek se velmi vydařil. Šíša tu nemá Gitu a ve dvě hodiny je jako rybička (jinak usíná v půl devátý). Jódluje, zcela sám tančí kolové tance okolo ohně, později i v ohni. Píno předzpěvuje "Cirkus Brousek" a je k neutahání. Ve tři hodiny si dá u ohně kytaru pod hlavu, přikreje se celtou a tvrdí Zdendovi, že mu dovolí hlídat za něj a padne.

Dnes jsme ujeli 106 km

6. den - středa 22.6.

Heslo dne :

Velešlajsna a veselo v hospodě " U Krupků ".

V šest hodin řve Kolben : "Budíček!!!" a z většiny stanů ho posílají do prdele. Píno odmítá vstávat a všichni se na něj chodí dívat, je zmačkanej jako papír od sekaný. Přesto je odjezd v půl ósmý.

Dorna je tedy další řekou, kterou bohužel nepojedeme. Zajedeme k řece Neagře Sarului a nasedáme pod Saru Dornei. Na vodě se potkáváme s vodáky z Rakovníka. Řeka hezky teče a v zatáčkách to žene pod vrbičky, zkrátka opět rekreačně společenský charakter. Přesto si čochtan pochvaluje - celkem 13x. Z toho opět září Martina 4x a Briťák 3x. Řeka končí dvouma kaskádičkama a do první vlítne Zdenda bez prohlídnutí a zaplave si. Kaskádička vypadá ošklivě, ale když se povede nájezd zcela vpravo, tak se dá vystoupit na palubu a zatancovat si se zapáleným doutníkem. Protáhne to samo.

Končíme těsně před ústím do Bistrity, na kterou se chystáme o něco niž u průsmyku Cheile Zugreni. Nasedáme pod vesnici Rusca, je to široká, hodná řeka, obtížnost WW I. Na vodu jde i Barbora a Naďa, která tvrdila, že ji do toho nikdo nedostane. Tu ještě netušila, že veselá hlava uvažuje úplně jinak.

Končíme pod velešlajsnou. Je to šedesát metrů dlouhá propust a rozdíl hladiny je sedm metrů. Je to parádní svezení a dole dostane každý facku od vody, že ho to obrátí naruby.

Hned pod šlajsnou rozděláme tábor a po večeři odcházíme do hospody "Cheile Zugreni". Je to první o zároveň poslední solidní rumenská hospoda. Přes jednu celou stěnu je vymalovaná celá medvědí rodina v lese a tak jo ihned hospoda překřtěna na hospodu "U Krupků" podle našeho Méďi. Je zde hezky veselo. Vašek za panáka předvádí Salvátora, Doďan kupuje Harymu panáka a podává mu ho se slovy: "To máš za tu facku, co jsem ti dal v sedmý třídě". Naštěstí nás v půl devátý vyhazujou.

Málčik se potácí po mostě a každýmu tvrdí, že tohle víno by mohl pít pořád, že mu nic nedělá. Zlatýho Otiska vyhrává Doďan a Terezka, která se po limonádě potácí, padá a stále si prozpěvuje. Na tábořišti si chce Doďan, který je zmazanej jako australskej klokan, udělat večeři. Nedaří se. Pouze vařičem vydával kouřový signály, patrně mámě. Když začínal hořet stan i Doďan, byl mu vařič odebrán a šel spát hladověj.

Večírek se opět silně vydařil.



Cipajs - na řece Neagra Sarului.
Dnes jsme ujeli 57 km

7. den - čtvrtek 25.6.

Heslo dne :

Co kilometr v Rumensku, to jiný smrad.

V půl osmý odjezd a dnešní večírek může začít. Šoupou to Kolbeni (jsou spolu pět let) a Dr.Neček (má svátek). Jedeme proti proudu Neagri Brosteniolor. Řeka je opět rekreačné-společenského charakteru, ale opravdu pěkný svezení. Rychle to teče a stále jsou drobné peřejky.



Barbora ve velešlajsně na řece Bistrita

Končíme v Brosteni při ústí do Bistrity. Při navazování lodí dostane Hary gumicukem do oka a začíná fofr. Naštěstí je doktor poblíž a v zoufalý ordinaci s vykopnutýma parketama udělá pro Haryho maximum. Hary na oko nevidí, ale nese to statečně, zatímco s Gábinou to sekne.

Než se vše vyřídí je autobus obklopen asi stovkou žebravých dětí a tak musí všichni hlídat. Kuřáci se baví tím, že odhazujou vajgly a rumenský děti je dojížděj.

Pokračujeme na Bistricoaru. Řeka má podobný charakter jako předcházející. Udiveně koukáme na cikánský lágr a je to síla. Vozy potažené igelitem, vaří se v kotli nad ohněm a děti jsou jako vystřižený z obrázků od Lady. Kousek pod cikánským lágrem stojí na břehu asi dvacet děti a z mostu na nás házejí kytky. Mají hroznou radost, když si je každý zastrčí do helmy. Ke všeobecné spokojenosti by mohlo být přece jen víc vody.



Rumenský šohaj

Končíme před ústím do jezera Lacul Izvorul, podle kterého pak jedeme téměř čtyřicet kilometrů. V autobusu je úplné mrtvo a všechno spí až na Kolbena a Rosťu.

Zastavíme v Bicazu v nemocnici, kde se dostane Harymu dalšího ošetření a sám začíná tvrdit, že se to lepší. Horší to začíná být s Pínem, který byl tři dny zbouchanej a z toho chlastu onemocněl - má horečku - 39,2° C. Naše zdravotnice se ho hned ujímají, což se mu, parchantovi, líbí, když kolem něj tři pěkný mladý holky skáčou.

Zastavíme na dokoupení zásob a proti proudu Bicazu, který je opět suchý vjíždíme do Bicazské soutěsky. Kaňon je 200 metrů hluboký a je opravdu pěkný. Uděláme malou zastávku na focení a nákup suvenýrů. Již tradičně nemůžeme najít místo na spaní až končíme na louce u cedule Zákaz stanování a předstíráme rozbitý autobus.

Večírek se opět tradičně vydařil. Bohužel spáče budil křik Radky, stále volající: "Nedám, nikomu nedám". Je slabý povahy, nakonec tu flašku dala. Večírkářský klub si užil do půl třetí.

Dnes jsme ujeli 192 km

8. den - pátek 24.6.

Heslo dne :

Solné doly, přejezd do středu Rumenska a debordelizační den.

Budíček je v půl šesté a dnešní večírek začínáme Becherovkou a Čerešpálenkou hned po výjezdu v autobusu. Dnes nás čeká přejezd do středního Rumenska na řeku Sadului a tak to bude skoro celý den na cestě. Bahýnko rozbalí salám z novin a hle, co tam není. Celý kompletní zpěvník, který přebírá Vašík a předzpěvuje. A je na hodinu o zábavu postaráno.

Dojedeme do Praidu a snažíme se objevit zdejší solné doly. Je zde velice těžká domluva s ředitelem dolů, který je typický Rumun a ještě je úplně blbej. Zdenda s Kolbenem jsou z něj už úplně hotový, když se objeví celkem solidní děvče a oslovi je "Ahoj Češi". Děvče umí trochu slovensky a tak si ji hned zastřelíme a jede nám dělat průvodce.

Odpojíme vlek a vyrážíme naším autobusem, a to hned do hroznýho tunelu. Rosťák je z toho celý vedle, protože začátek ju opravdu hrozná cesta. Nakonec je ten tunel dlouhý 2100 metrů a jsme 80 metrů pod povrchem země. Zde autobus zastaví, Rosťa se musí téměř na fleku otočit a to skoro v naprosté tmě, hlavně se těžko odhaduje, zda neškrtne stropem.



100 m v podzemí a 80m hluboko

Vystoupíme si a sejdeme ještě o čtyřicet metrů níž. Zde je chodba dvacet metrů široká, dvanáct vysoká, takto jsou na sobě čtyři patra a vždy je mezi tím osm metrů soli. Je to zde jako sanatorium pro astmatiky a tak se zde podle slov Judity vystřídá denně asi 1 000 lidí. Jsou zde houpačky, kolotoče, stoly na ping-pong, kiosek (zrovna byl zavřený), ale i kino. Pod světlem báby štrikujou a v rohu hrajou kluci fotbal. Je to tady parádní. Pěkný vzduch pro normální lidi, kuřákům to rve plíce. Hned začínáme fotit a Judita nám to zakazuje, že se to nesmí. Kolben s ni prohodí teplé lidské slovo o začíná tvrdit, že se to nesmí, ale my to máme povolený. Judita nás vezme i do strojovny, neboť se tady stále sůl těží. Pak nám jeden zaměstnanec vnucuje čisté krystaly soli a za jeden kus chce 4-5 lei, tak to s ním zkoulíme za dvě piva. Nejvíc je nadšený Rosťák, který tvrdí, že autobusem od nich nikdo ještě dva kilometry v podzemí nebyl.

Pokračujeme dál a v Sighišoáře bereme u pumpy čtyřicet litrů nafty, víc nám nedaj. Pak si dvakrát u pumpy ani neškrtnem, až v Sibiu dostaneme stodvacet litrů. Zde dáme rozchod na nákup základních poživatin a někteří jedinci to nosí zpět v dřevěných basičkách (Briťák a Doďan).

Odjíždíme do Sadulu a zastavujeme za typicky skanzenovou vesnicí Sadu. Skoro všechno se z autobusu vynosí a provádí se debordelizační den. Když Rosťák vidí, jak mu holky autobus napulírovaly, září spokojeností. Holky ještě vymáhají na Briťákovi a Doďanovi flašku, protože to pod nimi nešlo uklidit.

Večírek se vydařil.

Dnes jsme ujeli 266 km

9. den - sobota 25.6.

Heslo dne :

Geniální setkáni u Bizoní cabany v Hategu.

Do rána voda odpadla, a tak ti zdatnější nasedají asi o dva kilometry níž u trubky, co dává aspoň trochu vody navíc. Je to WW III s několika čtyřkovýma kaskádičkama. Konečně je to pěkná voda. Bohužel je to jenom asi tři kilometry než se projede vesnice Sadu, kterou projdou ti, co nejedou vodu, pěšky a fotí rumenský život.

Uvidí typickou Romo-pračku, to je, že se vezme kus hadru a mlátí se s nim o šutry ve vodě tak dlouho, až si myslí, že je čistý. Stará Tereza objeví konečně butýlkárnu a nakoupí baničku. Stačí zblbnout ještě pár dalších ženských, a tak je po nich vyprodáno.

Pod vesnici se řeka uklidňuje, a tak jdou na vodu další, včetně Haryho s Gábinou po delší době.



Řeka Sadului

Zatímco se shazujou lodě, ostatní zírají na rumenský asfaltéry, kteří opravujou silnici. Je to zážitek. Přijede se na nás podívat dokonce i bájný Dzuro na svém motocykle.

Vodáci končí v polích před Talmáciu, kluci jim jdou naproti a děvčata si u autobusu dělají večírek. Přejíždíme na řeku Olt a zahajujeme ji nad průsmykem Turnu Rosu. Je to slabá jednička, a tak na prvním vhodným místě, kde mohl Rosťa zastavit, končíme a odjíždíme směrem na Hateg.

Všechna děvčata chodi za Kolbenem a líbají ho za to, že je vzal s sebou na tak báječný večírek do Rumenska. Tomu se to moc líbí, zvlášť když dostane ještě od Marcely kus uheráku. Jediná mu nedala polibek Markéta, neměla čas, psala dopis Šutrákovi a musela se tam podepsat i tchýně s tchánem.

V Sibiu vidíme vysypaný český autobus, tak to Rosťa otočí a jedeme jim pomoct. Mají utržený motor a tak Rosťák vytáhne svůj žertovný kyblík, kde je všechno možný a hle, šrouby jsou na světě.

Ihned jsme opět obklopeni bandou žebravých dětí a rozčilený Pražák se chystá rozdávat karamelky prakem.

Za Sibiu jedeme konečně po pořádný silnici a Rosťák zařadí poprvé v Rumensku pětku a vytáhne rychlost na magickou stovku, taky poprvé. Když je to ohlášeno mikrofonem, ihned se ozve ze zadu hymna: "Rošťák, to je člověk hodnej, dostaneme flašku od něj." Co se dá dělat, musí zastavit, vlízt dolů do kufru a šoupne to. Pak si to vynahradí, když pořádá dostihy s tureckýma kamionama.

U Bizoní cabany vyhodili Kamila s Buťajsem z hospody právě v okamžiku, kdy projíždíme kolem. Tak je nabereme a v autobuse začíná být pěkně veselo. Neúnavný "džigolo - tanečník" Šíša tančí v uličce, patrně zde zastupuje Reda. Vrchní ochutnávač to už nechce šoupnout a autobusem zní chorál: "Kolben, to je stejnej vůl, nedal flašky ani půl."

Zastavujeme za vesnicí Sintaimária Orlea a stavíme stany na louce u štěrkovny.

Uvítací večírek s Kamilem a Buťajsem se vydařil.



Je to bezpečné?
Dnes jsme ujeli 220 km

10. den - neděle 26.6.

Heslo dne :

Průsery a musíme to vybrat do třetice.

Smutný vzbuzení od policajta za 200 Lei. Nešlo to ukecat, protože to bylo přání jeho šéfa. Tak jsme se každý vyspal za 6,5 lei. (Průser č. 1).

Když chceme odjet, zjistíme, že máme píchlej vlek. (Průser č. 2). Opravářská četa ve složení Šíša, Méďa a Pražák nastupuje. Při této příležitosti Vašík patrně došel k závěru, že se dlouho nemyl a nechal se osprchovat olejem z heveru. Vypadal jako zuřivý montér Tolja. Naďa ho polila jarem a šel se umýt. Marně, smrdí do dneška.

Odjíždíme do Pui, kde odpojíme vlek a vyvážíme pěšáky do pohoří Retezatu. Za Hobitou vyjedeme ještě asi tři kilometry a raději končíme.

Pěšáci vyrazí a když se chce Rosťa otočit, tak uvázne. (Průser č. 3). Vypadá to mizerně. Pěšáci se musí vrátit a naházíme pod kolo větve a kamení. Pak zapřáhneme Karla a Méďu, postavíme před ně Danu ve svůdném postoji a Rosťa nemusí ani startovat. Je na cestě ve chvíli. Sjedeme dolů a zbytek posádky využívá poloprázdný autobus a každý se válí aspoň na dvou sedačkách.

Vodáci šoupnou Streiul, řeku rekreačně-společenského charakteru. Zpočátku tu je pár prahů a pak je to vrbičkárna. Po dlouhý době jde na vodu i Martina a dvakrát si zaplave, aby to snad náhodou nezapomněla.

Zbytek, co nešel, na vodu, silně voráží, kromě Kolbena, který pořád běhá s Terezkou. Ta šestkrát boduje do soutěže o Rumunský posráně. Vodáci se vrátí se zásobou rychlých špuntů a Vašík to dá hned chladit. Bahýnko celou dobu nutí Marcelu převářet vodu a tady se napere neumytýma rajčatama a doslova a dopísmene to vodsere.

Vládne pohoda a z toho nás vyruší starej Rumen, který pořád žvejká hubou a ukazuje na zem. Správně si domejšlíme, že tu pase. Uklidňujeme ho jedině cigaretama a doutníkama. Později se to vyvine ve velkou družbu a Rumen odchází obtěžkán dary. O chvíli dýl přichází jeho žena a nese hrudu sýra a asi deset litrů mléka. Dokonce přivádí svoji dvacetiletou dceru Iljanu a nejmenovaný jedinec se chystá na noc do peřin. Markéta s Terezkou jdou k nim domů na družbu. Stará Rumenka odvádí Iljanu v půl desátý domů. Z peřin sešlo. Vašík chodí od ohně lovit ryby do potoka a stále nosí špůno. Laďas má dnes svátek a dostává od Nadi parohy. Skutečný.

Večírek se vydařil.

Dnes jsme ujeli 57 km

V noci je hrozná bouřka, a tak jen tiše vzpomínáme na pěšáky. Ti došli na Cabanu Baleia asi po třech hodinách chůze a pokračuji směrem na nejvyšší horu Retezatu Peleágu (2509 m. n. m.). Když vidí, jak se žene bouřka, sejdou do doliny, ve které viděli salaš a ta jim poskytla azyl. Byla tam krásná lavice, na které sedělo pohodlně sedm lidi, do té doby, než přišel Méďa, sedl si sám a rozsedl ji.

Zvláštní pochvalu zasluhuje Alena, která až sem donesla flašku rumu.

Salaš je moc malá, a tak musí všichni spát na boku a na povel na musí otáčet. Nejlépe je na tom Pražák, který spi vyvěšen na patře na dveřích. Dokonce si libuje, že mu tady hodný bača nechal polštářek. Ale ouha je v tom barvivo na ovce a ráno je Pražák odbarvený na červeno.

Záhada noci byla, že se Hanka ráno probudila v cizím spacáku.


11. den - pondělí 27.6.

Heslo dne :

Černý Jiul a Zlatý Otisk se dá získat i ve výšce 1 448 m.n.m.

Vodácká část výpravy ráno odjíždí do Potrošáni na řeku Jiul, což je asi 34 kilometrů. Patrošáni je hornické město, a tak máme možnost vidět poprvé rumenský supermarkety. Zboží je většinou na úrovni našich bazarů a v obuvnictví to vypadá, jako když boty někdo půl roku nosil a teď je vrátil zpět do výkladu. Smaltované nádobí je všechno omlácený, zkrátka hrůza. I když je zde vidět několik zajímavých věci.

Pokoušíme se sehnat naftu a opět zcela marně.

Zastavujeme na pokraji soutěsky na Jiulu a na vodu jde Barbora a Buťajs na singlu. Většinu vodáků odpuzuje barva vody - je úplně černé jako kafe. Je to obtížnost WW III-IV. Kaňon je nádherný, někde až padesát metrů hluboký a voda je to už poměrně těžká a její obtížnost zvyšuje ta barva vody, protože se jen těžko odhaduje, co je voda a co kámen, kterých je tu až dost napadaných ze stavby silnice nebo dráhy. Kluci na Barboře mají menší problém, když chtějí odtlačit jeden balvan uprostřed řeky - zcela marně. Pavel Cábů, který jede na Barboře bude patrně večer měnit a prát trenky. Po deseti kilometrech je první místo, kde se dá vystoupit a tam se konči. Vodáci jsou špinaví jako hornici a nejhorší je, že není, kde se umýt.

Vracíme se zpět do Petrošáni a pokračujeme směrem na Hateg a pak proti proudu Riul Mare do Gury Zlaty. Zde se pokoušíme vyjednat vodu, protože je řeka suchá. Strávíme tím dvě hodiny a zcela marně, voda se vypouští naposledy v květnu. Sjíždíme pod Guru Zlatu a končíme na nájezdu na starý most.

U některých jedinců je mizerná nálada, ale klub večírkářů vydrží do jedný.

Dnes jsme ujeli 183 km

Program pěšáků mění velmi špatné počasí, a tak jdou jinudy než bylo naplánováno. Celý den jdou v dešti a večer chtějí přespat na cabaně Pietrele. Dohodnou se s pinglem, který jim přislíbí nocleh ve výčepu na podlaze. V osm hodin si začíná klást takové finanční nároky, že jsou nuceni opustit cabanu a noc tráví pod širákem. Naštěstí nepršelo.

Že se dá Zlatý Otisk získat všude, potvrzuje Péťa s Pražákem, kteří si na cabaně dávají svorně po deseti kouskách.


12. den - úterý 28.6.

Heslo dne :

Šťastné shledání.

Ráno odjíždí Kolben do Gury Zlaty čekat na most na pěšáky.

Buťajs, Málčik a Vašík si šoupnou asi tři kilometry úplně suchýho Riul Mare a pak všichni svorně čekáme na pěšáky v cabaně Gura Zlata u třináctistupňového piva, po kterým většina z nás boduje do soutěže o Rumunský posráně.

Zatím co vodácká část si takhle užívá, scházejí pěšáci z hor dolů. Jdou zkratkou, která byla náročnější a delší. Procházejí národním parkem, kam je vstup zakázán pod pokutou 500 Lei, ale pro nás přece zákazy neplatí. Ušetřili dohromady asi 9000 Lei.



Z přechodu Retezatu

Sestupují hrozným krpálem a Šíša, kterýho zlobí koleno, jde velmi pomalu a tak se Zdenda a Cipajs urvou a jdou napřed uklidnit čekající. Dorazí v jednu hodinu a zbytek asi dvě hodiny po nich.

V cabaně svlaží volátko, Méďa zde nechá Rumunům pohory, aby měl jistotu, že už nikam nebude muset chodit a odjíždíme najít něco na spánek a hlavně vodu na koupání.

V Hategu je to opět marný s naftou a tak aspoň koupíme chleba a tekutiny. Zastavujeme na břehu řeky Striul u obce Petreni v louce plné mravenců. K velké spokojenosti přihlížejících Rumenů dáváme koupačku a osobní hygienu v císařových nových šatech.

Jediní, kterým se tento večer nevydařil, byl Karel s Danou, protože si postavili stan vedle Radky, a tak jim ráno chyběla půlka kuchyně. Tím zjišťujeme, že snad celý Rumensko jo příbuzný s Radkou, kradou jako ona.

Večírek byl opět kvalitní a všem se líbil, kromě Nadi, které se chtělo spát, ale bála se nechat Markétu samotnou uprostřed té zvěře. Seděla mezi Datlem a Doďanem.

Vašík, než jde spát, zasouvá dvě tyčky od stanu do sebe a tvrdí nám, že právě nabil kulovnici. Jakmile se v noci objeví zlodějský Rumen, tak mu s tyčkama dá přes koule.

Dnes jsme ujeli 31 km

13. den - středa 29.6.

Heslo dne :

Průsery a opět třikrát.

Celý odpoledne sháníme naftu, ale marně. Rosťa z toho začíná být mírně nervózní a Kolben navrhuje dát Vašíkovi přes držku, protože jeho prvního napadlo jet do Rumenska. Konečně se Rumen smiloval a v Alba-Julia dostaneme 140 litrů. (Zažehnán průser č. 1).

Odjíždíme na Sebešul. Je suchý. (Průser č. 2). Na přehradu to je 48 km a zda by se podařilo vyjednat puštění vody, je ve hvězdách a tak odjíždíme do Turdské soutěsky. Gábina zase chrápe v autobuse, copak asi dělá v noci?

Cestou praskne vzpěra na vleku. (Průser č.3). Doufáme, že poslední. V nějaký fabrice nám to zoufale zavaří, ale drží to a to je nejdůležitější.

Sjedeme až dolů k soutěsce a všichni jdeme nejdřív do cabany obhlídnout, jak to vypadá se stavem zdejších zásob a pak teprve jdeme prohlídnout soutěsku. Vápencové stěny jsou až 300 metrů vysoké, kaňonem dole protéká říčka a kdyby to mělo vodu, byla by to práskačka jako hrom. Vodáci slintaj stejně jako nymburáci, když vidí překrásný horolezecký terény. Zvlášť když se seznámí s rumenským horolezcem, který asi opravdu umí. Zastihne nás pěkná bouřka, a tak je každý promočený na kost.

Postavíme stany a vaříme večeři. Všichni obdivujou Matýska, který opět vaří, vaří vlastně celou dobu dvoum holkám a každá pak spí ve stanu s někým jiným. Po večeři odcházíme na družbu s rumenským horolozcem a nebo jen tak na víno do cabany. U cabany je několik Rumenu silně rozjařených a již spolu tanči na terase a posléze na stolech a židlích a zdrávi nás slovy: "Ávo Caušescu".

Když zavřou hospodu, sejdeme na tábořiště a večírek pokračuje zde u ohně.



Nás oblíbený nápoj.

Najednou přijedou Rumeni z hospody k nám Dácií a několik jich sedí na kapotě. Snažíme se je vyhodit a když odjíždějí, tak si to jeden kaskadér poplete a místo, aby naskočil na kapotu, naskočí Péťovi na stan. Ten však spal tak znaven, že to ani nezjistil.

Zlatých Otisků bylo až moc.

Dnes jsme ujeli 247 km

14. den - čtvrtek 30.6.

Heslo dne :

Bacha, jde sem šofér.

Ráno jo pro většinu lidi zoufalý a někteří nejsou ke vzbuzení. Všichni jdou nahoru pěšky a Rosťa jede nahoru sám aby byl autobus lehčí. Po včerejší bouřce je cesta rozmočená, autobus hrabe celou cestu.

V první vesnici Rosťa zastaví a ještě rozjařený po včerejšku, ustřihne pár růží. Rozjede to na dvojku a vstane od volantu a řekne Kolbenovi, ať si sedne za volant a jde se projít do autobusu. Ze zadu se ozve: "Bacha, jde sem šoféř!" Píno je otočený zády a říká jen, že zase srandičky a když se otočí, tak je jen slyšet: "A doprdele, von sem de doopravdy."

Zatímco Rošťák rozdává holkám kytky a ochutnává dobroty od posádky, je Kolben za volantem propocený hrůzou až na morek. Když se má vjet na hlavní, tak Kolben zastaví a odmítá jet dál. Co Rosťovi zbývá, ačkoliv se mu vzadu moc líbí, musí jít opět za volant.



Výjezd od Turdské soutěsky.

Nafta není ani v Turdě, ani v Kluži a tady čeká fronta osobních aut asi tři kilometry na benzin.

V Kluži dáme rozchod na nákup dobrot na závěrečný večírek tzv. noc dlouhých nožů. Pražák se Zdendou provedou moc pěkný nákup, že to sotva unesou. Kolem autobusu je zase spousta žebravých děti a votravů. Začínáme to již těžko snášet, to věčné "guma, cigarete, čokoláda" a tak ani není divu, že Zdenda, kterýmu začala včera Otiskovská perioda, povídá: "Guma není, ale jestli chceš, tak ti rozbiju držku a to hned."

Vyjedeme a na povel si všichni zavyjou (nejvic Pavlína) a Péťa Srnců se ptá Terezky, proč taky nevyla. V autobuse začíná být po nákupu pěkně veselo a ajzlboňáci to začínají posílat, asi mají rumenský ČSD svátek.

Jedeme na Draganu a je suché, vrátíme se ke Crišulu Repede a sešoupneme ho. Zpočátku to je jedna kaskádička za druhou a tak se občas plave. Později to již jenom volej a na jednom jízku se napíchne Barbora a tak končí a my pokračujeme dál, až nás bouřka vyžene z vody.

Kolben shání v bouřce autobus a když se vrátí, je mu hlášeno, že se Stará Tereza vyspala se Zdendou. Později je mu to upřesněno, že se o sebe opřeli v nějaký pastevecký boudě a oba usnuli.

Autobus nejdříve nabere Barboráře a pak zbytek a jedeme na Remeti proti proudu Iady, která je opět suchá. Najednou se proti nám žene asi půlmetrová vlna a vodáci řvou : "Do gumy!".

Konečně objevíme aspoň jakés takés tábořiště i když nic moc, rychle všechno z autobusu ven a neúnavní vodáci odjíždějí proti proudu Iady. Po necelých dvou kilometrech je však přehrada. Zastihneme zde dva zaměstnance přehrady a na otázku, zda ráno poteče voda, odpovídají, snad již tradičně v této zemi (jeden ano, druhý ne). Házíme lodě na vodu a je čtvrt na devět. Málčik si to vynese až do první vlny pod přehradu a najednou slyšíme jeho řev: "Hónem na vodu, zavírají vodu." Začal jezdit v prvním válečku a najednou byl na suchu. Vyrážíme a začíná to být žertovné. Nad vodou se totiž udělala asi tak do výšky třičtvrtě metru mlha, a tak není vůbec vidět do čeho se jede. Jednou za čas se objeví helma toho, kdo jede před tebou a zase zmizí, jakmile je větši spád řeky. Začíná se už taky stmívat, a tak je to zajímavý.

Než jsme se nadáli, byli jsme na tábořišti, ale stálo to za to, opravdu pěkný svezeni na závěr. Rychle z gumy, najíst se a může začít závěrečný večírek - noc dlouhých nožů.

Probíhá vyhlašování vítězů rumenských soutěží.



Vyhlašování vítězů rumenských soutěží.

Neúnavný Zdenda, který si v tom šmajdá třetí den, odtrubuje každýho vítěze. Po vyhlášeni dávají děvčata tance, na silnici s Rošťákem a později i s Kolbenem, ale ten se jim snaží prchnout k ohni a tam se věnuje lepší zábavě, než je tanec.

Večírek se silně vydařil.

Dnes jsme ujeli 194 km

15. den - pátek 1.7.

Heslo dne :

Sbohem Rumensko.

Nastává poslední rumenský den. Ráno je volnější, protože voda neteče, a tak dáváme koupačku a osobni hygienu.

Neúnavný Méďa fotí do svýho tajnýho archivu.

Vašík a Buťajs se snaží vyjednat vodu na přehradě, ale opět zcela marně, a tak odjíždíme do Oradei a snažíme se sehnat naftu. To se nám povede až u poslední pumpy za Oradeou.

Poslední štace za naftou se odbývá za zpěvu :

"Vrků, vrků, vrků, my sucho v krku (nádrži) máme."

a když odjíždíme od pumpy autobusem zní chorál:

"Rumen, to je člověk hodnej, dostali jsme naftu vod něj."

Dáme rozchod ve městě na nákup a možnost utratil poslední Leie. Většina si kupuje džbánek na pivo nebo půllitr.

Copak jsme to vlastně za skupinu? Na hranicích jsme odbaveni za padesát minut, ačkoli to zpočátku vypadalo zoufale. Žertovný rumenský celník štempluje zbouchanýho Cipajse na záda.

V Maďarsku si Rošťák chrochtá na silnici a s hroznou radostí dává pořád pětku. Jen nadává, že se nemůže dívat do zpětnýho zrcátka, Málčik je totiž neúnavnej. Jedeme stále směr Budapešť a před pátou jsme v Solnoku, kde pro dnešek končíme.

Dáme koupačku, vaření a hospodu, zatímco Nymburáci zkouší eskymáky a vrchnímu učiteli Buťajsovi se to patrně pod vodou moc líbí s Gábinou. Spíme na parkovišti v hrozným vedru a v hejnech komárů. Než jdeme spát, dáme ještě koupačku a při té příležitosti se Bahýnko předvede v ceně pro největšího odhalovače.

Dnes jsme ujeli 249 km

16. den - sobota 2.7.

Heslo dne :

Už jsme doma - i když jenom na Slovensku.

Budíček je v pět o odjíždíme do Budapešti, kde máme rozchod do dvou hodin na nákup. Nejhůř je na tom Datel, který doslova prosral všechny forinty, a to se ještě chlubí, že prošel na hajzl čtyřikrát zadarmo.

V 18:10 jsme už v Bratislavě. Zvláštní pochvalu zasluhuje Sabina, která na oslavu našeho návratu do rodné země, vyndává poslední českou láhev. Pokračujeme směrem na Lanžhot, kde pro dnešek končíme v motorestu, Kolben vysvětluje vybraným jedincům, že jsme cestovní kancelář a ne nějaká seznamka nebo kontakt a tak, že si budou muset na zájezd připlatit ještě 100,- Kčs. V motorestu konečně normální jídlo a taky pivo, Pražák s Doďanem jsou upozorňováni číšníkem, že motorest slouží k rychlému občerstvování a že to tady není žádná putyka na vysedávání a zpívání.

Večírek pokračuje u autobusu a Vašík hned půjčuje džbánek do záběhu, jeho jediná nevýhoda je, že je opravdu jenom na tři piva. Po chvíli přijíždějí policajti a upozorňují nás, že tu takhle nemůžeme polehávat u autobusu, kdyby si toho všiml někdo ze západního tisku, ještě by nás mohl vyfotit.

Dnes jsme ujeli 379 km

17. den - neděle 3.7.

Heslo dne :

Den poslední.

Pro někoho je budíček ve dvě v noci, ostatní jedou dál. Miloš doběhne naposledy se džbánkem a jedeme.

S jednou desetiminutovkou no parkovišti za Brnem jedeme stále a v půl šestý jsme na loděnici. Všechno vybalit, uklidit lodě i autobus a pak nás čeká pivo, kafe a párky, které tu pro nás připravil Šutrák. Hary vyndává kytaru a najednou se vlastně nikomu nechce domů, hraje se a zpívá a tak pomalu končí náš sedmnáctidenní večírek.

Poslední odcházejí Kolbeni, Málčik a Zdenda s Rošťákem, který pronese historickou větu :
S vodákama už nikdy nikam nejedu, ale s vámi vždycky.



S vodákama už nikdy nikam nejedu, ale s vámi vždycky.

Alena veze ukázat Pavla k nim na grunt, aby rodiče viděli, jakýho gazdu si přivezla z Rumenska. Kolbeni večer objíždějí večírky, v Dobřichově dobrý, v Pístech Nymburáci zklamali a v Kostomlatech se večírek opět vydařil.

Dnes jsme ujeli 255 km

Jednotlivé dny - zkráceně :

17.6. Pečky, Bratislava, přechod Rusovce-Rajka, nocleh na parkovišti asi 17 km za hranicí. 350 km
18.6. Budapešť, Solnok, přechod Artanad-Bors, Oradea, nocleh u vesnice Cadea ve stráni. 375 km
19.6. Carei, Satu Mare, Baia Mare, Sighetu Marimatiei (řeka lza), Ruscova, Poenile se sub Munte, tábořiště na louce u řeky Rici. 308 km
20.6. Řeka Rica a Ruscova, Viseu de Sus, Borsa, Statinuea Borsa, tábořiště na louce pod lanovkou u rozzuřenýho dědka. 72 km
21.6. Pasul Prislop, Iacobeni (řeka Bistrita Aurea), Vatru Dornnei, spánek za Poiana Stempei ve stráni u lesa. 106 km
22.6. Vatru Dornei, Saru Dornei (řeka Neagra Sarului), průsmyk Cheile Zugreni (řeka Bistrita), spánek pod šlajssou proti hospodě "U Krupků". 57 km
23.6. Brosteni (řeka Neagra Brostenilor), Grinties (řeka Bistricoara), podle jezera Lacul Izvorul, Bicaz, Lacu Rosu, spánek v lese pod silnicí u cedule „Zákaz stanováni“. 192 km
24.6. Gheorgheni, Praid (solné doly), Sovata, Batauseri, Sighisoara, Medias, Sibiu, Talmaciu, Sadu, spánek na břehu řeky Sadului (debordelizačni den). 266 km
25.6. Řeka Sadului, Talmaciu, Turnu Rosu (řeka Olt), Sibiu Sebeš, Orastie, Simerie, Calan, Hateg, (setkáni s Kamilem a Buťajsem), spánek za Sintamaria Orlea u štěrkovny za 200 lei. 220 km
26.6. Pui, Hobita (výsadek pěšáků), Crivadia (řeka Streiul), spánek u obce Merisor na louce u solidních Rumenů. 57 km
27.6. Petroseni (řeka Jiul), Hateg, Cirnestl, Gura Zlata, spánek u mostu na břehu řeky Riul Mare. 183 km
28.6. Řeka Riul Mare, cabana Gura Zlata, (setkání s pěšáky) Hateg, Calan, spánek na břehu Streiulu mezi mravenci u obce Petreni. 81 km
29.6. Simeria, Deva, Orastie, Alba Julia (shánění nafty) Sasciory (otočka Sebešul nemá vodu) Alba Julia, Aiud, Turda, spánek u Cheile Turzii. 247 km
30.6. Turda, Cluj-Napoca, Huedin, Negreni (řeka Crišul Repede) Remeti (řeka Iada) spánek pod přehradou Lacul Lesu. 194 km
1.7. Ducea, Alesu, Oradea, přechod Bors-Artanad, Solnok, spánek v Solnoku na parkovišti u kanálu na rychlostní kanoistiku. 249 km
2.7. Budapešť, přechod Rajka-Rusovce, Bratislava, motorest Lanžhot, krátký nebo žádný spánek na parkovišti u motorestu. 379 km
3.7. Brno, Havlíčkův Brod, Kolín, Pečky. 255 km
Celkově jsme ujeli 3 611 km.

RUMENSKÉ SOUTĚŽE :

Po dobu rumenské dovolené probíhalo několik soutěží a zde uvádíme jejích přehled i se jmény vítězů.


Nejharmoničtější pár :

Vzhledem k tomu, že na letošním zájezdu bylo, několik párů manželských i jiných, byla nabidnuta tato soutěž, a bylo hodnoceno chování partnerů, vzájemná tolerance, spolupráce a pomoc v nouzi. Zvítězila Terezka s Milošem, protože se ani jednou nepohádali a Terezka mu ani jednou nevyčetla, když si trochu přihnul. Děvčata, vezměte si příklad.


Buldozer dámských ložnic :

Tato soutěž byla vypsána jako nástraha příliš vzorným pánům, ale spíš to bylo pro vlky samotáře, ale i pro některé odvážnější partnery, kteři neaspirovali o umístění v soutěži o harmonický pár. Zcela bezkonkurenčně a již tradičně zvítězil Málčik a odnesl si i cenu "Zlatýho Kolbena", kterou má již několik let ve svým vlastnictví.


Nejlepší obskakovač vlastní partnerky :

Název si někteří pánové špatně vykládali, ale v tom ta soutěž nespočívala. Jednalo se o drobné služby a pozornosti, které pán vykonával s úsměvem nebo bez něj na daný pokyn nebo již zcela automaticky ku prospěchu své partnerky. Zaslouženě zvítězil Hary, který se o Gábinu staral lip než rodiče.


Nejkrásnější ňadra zájezdu :

Patrně nejoblíbenější soutěž pro pány, neboť bylo skutečně z čeho vybírat.
Byla vyhlášena ve dvou kategoriích :

  • bez rozdílu pohlaví
  • kategorie ženy

Dámy byly předem vyzvány, aby se nesnažily podvádět, protože pak by vedeni zájezdu muselo zjednat nápravu, a to patrně hmatovou zkouškou. Dále byli vyzváni pánové, aby se poctivou vizuální kontrolou na anketu důkladně připravili. Zvítězila Gábina a to doslova o prsa před Méďou a Pinem.


Blbec dne :

Blbec dne byla soutěž velmi jednoduchých pravidel. Tomu, kdo udělal největší blbost během dne, byl udělen bod. Zvítězil Miloš.

Příště bude muset být tato soutěž rozdělena na dvě kategorie a to :

  • ajzlboňáci
  • normální lidi

Otisk dne :

Tato soutěž byla pojmenována po našem kamarádovi, který se opil téměř na každé vodě. Tato soutěž byla náročná na rozhodováni, a proto byla denně bodována a bodově odstupňována takto :

    5 bodů - Zlatý Otisk se skříženými meči a dubovou ratolestí
    4 body - Zlatý Otisk se skříženými meči
    3 body - Zlatý Otisk
    2 body - Stříbrný Otisk
    1 bod - Bronzový Otisk

Je paradoxem, že v této soutěži zvítězil Rosťa, ale vítězství si skutečně zasloužil. Na dalších místech se umístili Pražák a Datel. Kdyby se o vítězích této soutěže rozhodovalo až v Pečkách, asi by všechny předhonil Zdenda, který měl mohutný závěr.


Karpatský čochtan :

Opět soutěž jednoduchých pravidel, neboť každý rád ohlásí kamarádovo neštěstí. Soutěž probíhala pod heslem: "Kamarádovo neštěstí největší prdel."

    1. místo - Briťák - 14 x
    2. místo - Martina - 11 x
    3. místo - Hanka - 10 x

Největší odhalovač :

Tento titul byl přislíben tomu, kdo bude nejvíce vystavovat na odiv Rumenům své tělo bez plavek. Úroveň této soutěže byla poněkud slabší (neboť s námi nejel známý odhalovač Šutrák). Zvítězil Bahýnko a dostal překrásnou cenu.


Posráně zájezdu :

Na zadní straně zasedacího pořádku byla tabulka se jménem každého účastníka zájezdu. V kolonce na příslušný den si každý, kdo byl ten den na stolici (vysrat), udělal čárku. Soutěž nebyla samoúčelná, neboť někdo měl až sedm čárek za den. Pak jsme se mohli postiženého optat, co jedl či pil a věděli jsme čeho se vyvarovat, jen škoda, že někteří z nejvíc postižených přistupovali k této soutěži laxně, výsledky mohly býti ještě zajímavější. Zvítězil Bahýnko a opět dostal překrásnou cenu.


Dále bylo uděleno několik dalších diplomů, a to :

    Pilná včelička - Pavel Cába
    Obratná kočička - Martina
    Umělec slavík - Píno
    Chytrý pejsek - Zdenda

Dále byla udělena Mokrá vysvědčení, a to :

    Pulec - Peťas
    Želva - Martina
    Delfín - Briťák